Kondicionály v angličtině: proč 4 typy nestačí + test

„If I would have time, I would come.“

Na lekcích v ClearEnglish tuhle větu slýcháme pořád dokola. A pokaždé naprosto dává smysl. Česky.

Kdybych měla čas, přišla bych. „By“ je v obou půlkách věty. Tak proč by nemělo být „would“ v obou půlkách i anglicky? 😅

Protože angličtina to řeší jinak. A je tu ještě jedna věc, kterou ti učebnice neřekne: ty čtyři kondicionály ze školy (nultý, první, druhý, třetí) pokrývají podle korpusových dat jen zhruba polovinu toho, jak rodilí mluvčí „if“ doopravdy používají.

Takže dneska: co ty čtyři typy jsou, co jim chybí, a proč Čechům dělají problém zrovna ty dva nejčastější.

Co je to kondicionál

Kondicionál (conditional) je podmínková věta. Má dvě části: vedlejší větu s if (podmínka) a hlavní větu (co se stane, když podmínka platí).

Na pořadí nezáleží. Klidně můžeš říct We'll stay at home if it rains. Jen si pohlídej čárku: když začínáš větou s if, čárka tam je. Když ji dáš na konec, čárka se většinou vynechává.

Čtyři typy kondicionálů, jak je znáš ze školy

Tohle je kostra. Je užitečná a učit se ji má smysl.

Jen to není celá angličtina. 👇

Jak kondicionály vypadají ve skutečné angličtině

V roce 1988 udělal lingvista Maule jednoduchou věc. Nahrál 100 podmínkových vět z náhodných televizních pořadů a spočítal, jakého jsou typu.

• 68 z nich mluvilo o reálných situacích, jen 32 o nereálných.
• Klasický první kondicionál (if + přítomný čas, will) našel jen sedmkrát.

Sedm ze sta. U vzorce, kterému se ve škole věnuje celá lekce. 🤯

O dvacet let později to Jones a Waller ověřili na velkém Britském národním korpusu. Rozebrali 192 podmínkových vět a vyšlo jim tohle:

(Procenta jsem dopočítala z jejich tabulky.)

A teď to hlavní: reálné podmínky o přítomnosti a budoucnosti tvořily 68 % vzorku. A to ve 24 různých vzorcích, ne v jednom. Hlavní věta v nich často neměla will, ale can, may, should, must, could, nebo rovnou rozkaz.

Když sečtu jen ty čtyři učebnicové vzorce přesně tak, jak jsou v tabulce nahoře, dostanu 105 ze 192. Zhruba 55 %. (Tohle je můj přepočet, ne číslo ze studie.)

Podobně dopadl Costas Gabrielatos z Lancasterské univerzity. Vzal 1 000 náhodných podmínkových vět z korpusu a porovnal je s tím, co popisuje deset učebnic pro pokročilé. I když poskládal typologie ze všech deseti dohromady, pokryly jen asi 44 % případů.

Co si z toho vzít

1️⃣ Nejčastější je nultý kondicionál, ne první. Věci typu If you need anything, let me know.

2️⃣ Třetí kondicionál je nejvzácnější. Nauč se ho, ale nestresuj se z něj víc než z ostatních.

3️⃣ V hlavní větě nemusí být will ani would. Klidně tam může být modální sloveso nebo rozkaz:

• If you have a minute, can you check this?
• If the file is too big, send it via WeTransfer.
• If you**'re** not sure, you should ask Petr.

4️⃣ Spousta „kondicionálů“ žádné if nemá. Už v roce 1990 si lingvista Willis všiml, že většina hypotetických would v korpusu COBUILD stojí úplně bez if. Věta I'd probably say no je častější než If he asked me, I'd probably say no. Podmínka je jen domyšlená.

Čtyři typy tedy nejsou špatně. Jsou to boční kolečka. Pomůžou ti rozjet se, ale v reálné angličtině jich uvidíš jen část.

Proč Češi dávají „would“ do obou půlek věty

Tady je ta nejčastější česká chyba, a je úplně logická.

V češtině je podmiňovací způsob v obou částech věty:

Kdybych měla čas, přišla bych.

V „kdybych“ je to „by“ schované přímo ve spojce. Takže když překládáš po kouscích, vyjde ti if I would… I would…

Angličtina ale nereálnost v podmínce neoznačuje slovesem would. Označuje ji minulým časem:

If I had time, I would come.

Had tu neznamená minulost. Znamená „tohle není skutečnost“. A would patří jen do hlavní věty.

Pravidlo, které si zapamatuj: would jde do té půlky, kde není if.

Stejná past s „will“

Úplně stejný mechanismus funguje v prvním kondicionálu:

Česky: Jestli bude pršet, zůstaneme doma. ❌ If it will rain, we'll stay at home. ✅ If it rains, we'll stay at home.

Čeština po „jestli“, „když“ a „až“ klidně použije budoucí čas. Angličtina po if a when ne. Budoucnost už je jasná z hlavní věty, takže ji tam nedává podruhé.

Totéž platí pro „až“:

Až přijedeš domů, napiš mi. → When you get home, text me. (ne when you will get)

Kdy „would“ po „if“ být smí

Aby to nebylo tak jednoduché: jsou dvě situace, kdy je would nebo will po if správně.

• Zdvořilost: If you would follow me, please. / If you*'d** like to join us, let me know.* Tady would znamená „kdybyste byl ochotný“, ne podmínku. V korpusu to Jones a Waller našli třeba ve větě If you would like to make any suggestions, please contact…
• Ochota nebo tvrdohlavost: If you will keep shouting, I'm leaving. (Když budeš pořád křičet…) Tohle je ale spíš vzácné.

Na lekcích v ClearEnglish radíme: dokud si nejsi jistá, drž se pravidla „would jen tam, kde není if“. Nešlápneš vedle. 👌

Druhý, nebo třetí? Tady ti čeština nepomůže

Zkus přeložit tuhle větu:

Kdybych to věděla, řekla bych ti to.

Mluvíš o teď, nebo o minulosti?

Česky se to z věty nepozná. Anglicky to jsou dvě různé věty:

Čeština sice má minulý kondicionál (kdybych to byla věděla, byla bych ti to řekla), ale v běžné řeči ho skoro nikdo nepoužívá. Bakalářská práce z Univerzity Karlovy, která zkoumala české překlady anglických podmínkových vět, to popisuje přesně: minulý kondicionál ustupuje a nahrazuje ho přítomný, v mluvené češtině výrazně, v psané o něco méně.

Takže v hlavě máš na dvě anglické věty jednu českou. Proto je Češi pletou.

Rozhodovací otázka: Mluvím o něčem, co se už stalo (nebo nestalo)?

• Ne, jde o teď nebo o budoucnost → druhý kondicionál: If I knew…, I would…
• Ano, je to pryč a nedá se to změnit → třetí: If I had known…, I would have…

Klíč ke třetímu typu je předminulý čas (had + příčestí). Pokud ti dělá problém už samotný rozdíl mezi minulým a předpřítomným časem, začni u článku předpřítomný čas vs. minulý a pak se sem vrať.

Smíšené kondicionály (mixed conditionals)

Tohle je to místo, kde se druhý a třetí kondicionál potkají v jedné větě. Zní to složitě a v učebnicích je to látka spíš pro B2 (kde přesně jsi, zjistíš v článku o úrovních angličtiny), ale česky to říkáš úplně běžně.

1️⃣ Minulá podmínka, přítomný následek

Podmínka je v minulosti (předminulý čas jako ve třetím), ale následek je teď (would + infinitiv jako ve druhém).

2️⃣ Přítomný stav, minulý následek

Podmínka platí pořád (neumím německy), ale následek je v minulosti.

Trik je jednoduchý: každou půlku věty řeš zvlášť. Zeptej se u podmínky „kdy?“ a u následku „kdy?“. Odpovědi nemusí být stejné.

(V americké angličtině uslyšíš would have gotten, v britské would have got. Obojí je správně.)

„If I were“, nebo „if I was“?

Ve škole ses nejspíš učila If I were you a If she were here. To je spisovná varianta a ve formálním psaní se drž jí.

V mluvené angličtině je ale If I was úplně běžné a nikdo tě za něj nebude opravovat.

Jedna výjimka: If I were you (na tvém místě bych…) je ustálená fráze. Tu vždycky s were.

Podmínka bez „if“: unless, in case a spol.

Tady je druhá typicky česká past, a v pracovní angličtině je hodně vidět.

České „v případě, že“ není in case.

• if = jestli, pokud (podmínka)
• in case = pro případ, že (preventivně, dopředu)

V britské angličtině je ten rozdíl ostrý. V americké se to občas slévá, ale bezpečnější je držet ho.

Další užitečné spojky:

• unless = pokud ne. We'll start at 9 unless Petr is late. Pozor: unless už zápor obsahuje, takže unless you don't hurry je chyba.
• as long as / provided that = za předpokladu, že. You can work from home as long as you're online.
• otherwise = jinak. Send it today, otherwise we'll miss the deadline.

A jedna formální varianta, kterou uvidíš v pracovních e-mailech: Should you have any questions, … Znamená to totéž co If you have any questions, jen je to výrazně formálnější. (Kdy ji použít a kdy radši ne, rozebírám v článku o tom, jak napsat e-mail v angličtině.)

10 frází s „if“, které rodilí mluvčí používají pořád

Jones a Waller doporučují učit se kondicionály jako hotové fráze pro konkrétní situace, ne jako vzorce. Tady je desítka, kterou studenti na lekcích v ClearEnglish používají nejvíc:

• If you need anything, let me know. (Kdybys něco potřebovala, dej vědět.)
• If I were you, I'd… (Na tvém místě bych…)
• If you don't mind, … (Jestli ti to nevadí…)
• If possible, … (Pokud to půjde…)
• If so, … / If not, … (Pokud ano… / Pokud ne…)
• If I remember correctly, … (Jestli si dobře pamatuju…)
• If it's OK with you, … (Jestli je ti to OK…)
• If anything, … (Spíš naopak…)
• What if…? (A co když…?)
• Even if… (I kdyby…)

Tyhle věty si stačí zapamatovat jako celek. Gramatiku za nimi řešit nemusíš. 💪

Pět českých chyb, které na lekcích slýcháme nejčastěji

Rychlý test: 8 vět

Doplň a pak si zkontroluj odpovědi. Bez podvádění. 😊

1. If you ______ (need) anything, let me know.
2. If I ______ (be) you, I ______ (not sign) it.
3. If it ______ (rain) tomorrow, we ______ (cancel) the trip.
4. If I ______ (know) about the meeting, I ______ (come). (Nevěděla jsem o ní.)
5. If I ______ (take) that job in 2020, I ______ (live) in Prague now.
6. Take an umbrella ______ it rains. (if / in case)
7. ______ you hurry, you'll miss the train. (Unless / If)
8. Oprav: If I would have more money, I would buy a flat.

Odpovědi:

1. need (nultý: podmínka + rozkaz)
2. were, wouldn't sign (ustálené If I were you)
3. rains, will cancel / 'll cancel (první, žádné will po if)
4. had known, would have come (třetí, je to pryč)
5. had taken, would live / would be living (smíšený: minulá podmínka, přítomný následek)
6. in case (pro jistotu)
7. Unless (= if you don't)
8. If I had more money, I would buy a flat.

Šest a víc? Máš to. 💪

Míň? Vrať se k části o českém „by“ a zkus test znovu za dva dny. Odstup ti to uloží líp než opakování hned teď.

A když chceš ještě jedno kolo bez koukání na odpovědi, tady je interaktivní verze s jinými větami. Klikáš a hned vidíš vysvětlení:

Otestujte se: kondicionály

1 / 10

If you ___ anything, just let me know.

will needneedwould need

Na závěr

Kondicionály nejsou těžké proto, že by jich bylo moc. Jsou těžké proto, že čeština je řeší jinak.

Dává „by“ do obou půlek věty. Po „jestli“ klidně použije budoucí čas. A v mluvené řeči skoro nerozlišuje, jestli mluvíš o teď, nebo o minulosti.

Takže si pamatuj dvě věci:

1️⃣ Would jen tam, kde není if. 2️⃣ U každé půlky věty se zeptej „kdy?“.

A ty čtyři typy ze školy ber jako start, ne jako cíl. Skutečná angličtina je pestřejší a upřímně řečeno i jednodušší, protože nejčastější vzorce jsou ty nejobyčejnější. 😌

Napiš mi, kolik jsi dala z testu. A jestli se ti „if I would“ taky občas vyloupne, nejsi sama. Je to asi nejčeštější věta v angličtině.

Zdroje

• Jones, C. & Waller, D. (2011): If only it were true: the problem with the four conditionals, ELT Journal 65(1). Obsahuje i shrnutí studií Maule (1988), Fulcher (1991) a Willis (1990).
• Gabrielatos, C. (2003): Conditional Sentences: ELT typology and corpus evidence, BAAL, University of Leeds
• Gabrielatos, C. (2006): Corpus-based evaluation of pedagogical materials: If-conditionals in ELT coursebooks and the BNC, TALC 2006
• Dunková, J.: Anglické podmínkové věty a jejich české překladové ekvivalenty, bakalářská práce, Univerzita Karlova