Úrovně angličtiny A1-C2: jak zjistit, kde opravdu jsi

Česká maturita z angličtiny je postavená na úrovni B1.

Zaměstnavatelé mluví o B2.

To je celý problém téhle země v jedné větě. 😅

A není to jen dojem. Studie z roku 2017 na asi 30 tisících uchazečích o práci v Česku, na Slovensku a v Maďarsku zjistila, že 74 % lidí si do životopisu angličtinu napíše, ale jen 43 % českých uchazečů v testu skutečně dosáhlo B2 nebo výš. Skoro třetina skončila na B1.

(Jsou to komerční data od poskytovatele testů a lidi se do nich vybírali sami, takže je ber jako indicii, ne jako oficiální statistiku.)

Takže se pojďme podívat, co ty úrovně vlastně znamenají. Ne podle tabulky deskriptorů, kterou nikdo nečte, ale podle toho, co s nimi opravdu zvládneš.

Jaké jsou úrovně angličtiny? Šest pater a tři skupiny

Stupnice se jmenuje CEFR (česky SERR, Společný evropský referenční rámec) a má šest úrovní ve třech skupinách:

• A = uživatel základů (A1, A2)
• B = samostatný uživatel (B1, B2)
• C = zkušený uživatel (C1, C2)

A tady je ta stupnice přeložená do lidštiny, podle toho, co v praxi poznáš sama na sobě:

Mimochodem, první dva sloupce nevymyslela jazykovka, je to volný překlad oficiální sebehodnotící tabulky Rady Evropy. Ten poslední sloupec je můj. 👌

Ta nejdůležitější věc, kterou ti tabulka neřekne: úrovně nejsou stejně velké

Vypadá to jako schody. Šest stejných pater, vylez o jedno a jsi výš.

Není to tak. Od A2 nahoru je každý další krok přibližně dvakrát tak dlouhý jako ten předchozí.

Odhady společnosti Pearson, kolik hodin výuky ten který krok zabere (pro rychlejší a pomalejší studenty):

Vidíš to? 👀

Z A1 na A2 je to devadesát pět hodin. Z B1 na B2 je to čtyřistakrát... pardon, čtyřikrát tolik. A z B2 na C1 zase dvakrát tolik.

Pearson to má i spočítané na své vlastní stupnici: B1 je na ní 16 bodů široká, A1 jen 8, a B2 je nejširší z nich, 17 bodů. Takže dva lidi, kteří o sobě oba řeknou „mám B2“, mohou být od sebe šestnáct bodů daleko. Oba mají pravdu. Jen jeden z nich je na začátku B2 a druhý skoro na C1.

Cambridge English to vidí trochu jinak (hodiny od nuly, kumulativně): A1 90-100, A2 180-200, B1 350-400, B2 500-600, C1 700-800, C2 1 000-1 200. U nich vychází zhruba 200 hodin na krok dost rovnoměrně, s velkým skokem až u C2. Sami k tomu ale dodávají, že je to jen orientační vodítko, ne měření.

Co si z toho odnést: jestli ti cesta z A2 na B1 trvala rok, cesta z B1 na B2 ti rok trvat nebude. Počítej se dvěma. A to není proto, že bys zlenivěla. 💪

Kolik slovíček na které úrovni?

Tohle je nejčastější otázka po té o hodinách, a koluje k ní na internetu tabulka, která je trochu pokažená. Tak tady je správně.

James Milton (2010) uvádí tyhle odhady rozsahu slovní zásoby:

Tři poznámky, které ti nikdo neřekne, a bez nich ta čísla znamenají něco jiného:

1️⃣ Jsou to rozsahy, ne body. Blogy je opisují tak, že vezmou horní hranici a napíšou „B1 = 3 250 slov“. Ve skutečnosti B1 začíná na 2 750.

2️⃣ Je to pasivní slovní zásoba, tedy slova, která poznáš. Ne ta, která umíš aktivně použít. Těch je vždycky výrazně méně.

3️⃣ Těch 5 000 u C2 je strop testu, ne strop reality. Test, ze kterého ta čísla vycházejí, měří jen prvních 5 000 nejčastějších slov. Skutečný člověk na C2 jich zná výrazně víc.

A ještě jedna věc: CEFR sám žádnou slovní zásobu nepředepisuje. Ani jedno slovíčko, ani jeden gramatický jev. Všechny ty tabulky „co musíš umět na B1“ jsou od vydavatelů učebnic a jazykovek, ne od Rady Evropy. Milton si na to v té studii sám stěžuje a navrhuje, že by se to do deskriptorů mělo doplnit.

Jak zjistit úroveň angličtiny, když se ptáš sama sebe

Teď zlá zpráva.

Metaanalýza 67 studií s víc než 68 tisíci účastníky zjistila, že korelace mezi tím, jak si člověk sám odhadne jazykovou úroveň, a tím, jak skutečně dopadne v testu, je r = 0,47.

Přeloženo: tvůj vlastní odhad vysvětluje asi pětinu toho, jak na tom opravdu jsi. Lepší než hod kostkou. Ale ne o moc. 😬

A je v tom ještě jedna zákeřnost. Studie na necelých dvou stech studentech ukázala něco, co bych nazvala Dunning-Krugerovým vzorcem:

• Mezi těmi, kdo se nadhodnocovali, platilo: čím slabší student, tím větší nadhodnocení.
• Silnější studenti se naopak systematicky podhodnocovali.

Tohle vysvětluje dost věcí. Třeba to, proč si do CV napíše „aktivní angličtinu“ člověk, který se na pohovoru zasekne na druhé otázce, kdežto skutečně dobrá studentka mi na lekci tvrdí, že „to má tak akorát B1“.

Co s tím prakticky:

• Neptej se sama sebe „jaká je moje úroveň“. Ptej se „co konkrétně zvládnu“. Vrať se k té tabulce nahoru a k pravému sloupci, ne k tomu, jak se cítíš.
• Udělej si online test úrovně angličtiny. British Council i Cambridge English mají zdarma. Zabere to dvacet minut a je to spolehlivější než tvůj pocit.
• Nahraj si dvě minuty mluvení na telefon a poslechni si to zpátky. Mluvení je ta dovednost, kde je odhad nejvíc mimo, protože při mluvení sama sebe neslyšíš tak, jak tě slyší druzí.
• Pamatuj, že jedno číslo pro celou angličtinu neexistuje. Rada Evropy počítá zvlášť poslech, čtení, psaní a mluvení (a mluvení ještě dělí na dialog a monolog). Většina lidí rozumí o úroveň výš, než mluví. To není chyba, to je úplně normální.

Kde na té stupnici Češi opravdu jsou

Podle Českého statistického úřadu (Výběrové šetření o vzdělávání dospělých, 2022):

• Anglicky umí aspoň na základní úrovni každý druhý obyvatel Česka.
• Nejčastější úroveň v populaci je B1 (asi 17 % lidí), hned za ní A1 (16 %).
• Podle věku: 89 % u lidí 18-24 let, 32 % u 50-59 let, 19 % u 60-69 let.
• C1 má 11 % podnikatelů a 9 % zaměstnanců.
• Podle vzdělání: 53 % maturantů, 87 % vysokoškoláků.

A jedno srovnání s Evropou, které trochu bolí. Eurostat se ptá, jak si lidi hodnotí svůj nejlepší cizí jazyk, a u Čechů ve věku 25 až 64 let (kde je tím jazykem typicky angličtina) to vyšlo takhle: základní úroveň 52 %, dobrá 30,6 %, výborná 17,5 %. Průměr EU u té výborné je 23,4 %.

Eurostat k tomu sám dodává, že v roce 2022 byly jen dvě země EU, kde svůj nejlepší cizí jazyk označil za výborný méně než každý pátý člověk: Česko a Itálie. (Ten svůj komentář počítá z trochu jiné tabulky, kde Česku vychází kolem 15 %.)

Takže když ti někdo řekne, že „Češi umí anglicky dobře“, má a nemá pravdu. Šířka je slušná, hloubka chybí.

Jakou úroveň vlastně potřebuješ?

Záleží na tom, co s angličtinou chceš dělat. Ale existuje docela jasný referenční bod.

Instituce Evropské unie ve svých výběrových řízeních definují požadavky takhle:

• C1 = „thorough knowledge“, tedy důkladná znalost
• B2 = „satisfactory knowledge“, tedy uspokojivá znalost

A to platí zvlášť pro každou dovednost, mluvení, psaní, čtení i poslech.

Takže B2 je ta pracovní úroveň. Od ní výš angličtina přestane být překážkou a začne být nástrojem.

Kolik zaměstnavatelů to chce? Analýza 53 milionů inzerátů v EU (plus Velká Británie) za rok 2021 zjistila, že 20 % inzerátů explicitně vyžaduje aspoň jeden cizí jazyk. Samotná angličtina se objevila v 11,4 milionu inzerátů, tedy asi ve 22 % všech pozic (to je jinak měřený ukazatel než to první číslo), je to šestá nejžádanější dovednost vůbec. Další jazyky jsou až s velkým odstupem: němčina asi 900 tisíc inzerátů, španělština 800 tisíc.

(Ta analýza sleduje, jestli je jazyk požadovaný, ne na jaké úrovni. Oficiální statistika o tom, jakou úroveň inzeráty žádají nejčastěji, neexistuje, takže to „chtějí B2“ ber jako to, co říkají personalisté, ne jako údaj z Eurostatu.)

Tři mýty, které kolem úrovní pořád slyším

Mýtus 1: C2 znamená, že mluvíš jako rodilý mluvčí. Tohle není otázka výkladu. Přímo v dokumentu CEFR z roku 2001 stojí, že úroveň C2 „nemá naznačovat kompetenci rodilého nebo téměř rodilého mluvčího“. Popisuje přesnost a lehkost, kterou mají velmi úspěšní studenti jazyka. Rodilý mluvčí a C2 jsou prostě dvě různé věci.

Mýtus 2: „Moje úroveň“ je jedno číslo. Není. Rada Evropy sama píše, že v jakémkoliv jazyce vždycky rozumíme víc, než dokážeme vyprodukovat, a úrovně se proto měří zvlášť pro každou dovednost. Být B2 v poslechu a B1 v mluvení je naprosto normální profil.

Mýtus 3: CEFR je zkouška nebo norma. Není ani jedno. Doprovodný svazek z roku 2020 to říká natvrdo: „CEFR je nástroj, který má usnadnit vzdělávací reformy, ne nástroj standardizace.“ V původní předmluvě dokonce stojí: „Nechtěli jsme praktikům říkat, co mají dělat, ani jak to mají dělat.“ Je to slovník pojmů, aby se lidi napříč Evropou dorozuměli o tom, co kdo umí. Ne test.

Ta nejtěžší část je B1 → B2. Tady je, čím se láme

Podívej se ještě na tu tabulku hodin. B1 → B2 je nejdelší skok v celé té části stupnice, kterou většina lidí kdy projde. A Česko na něm stojí celé: maturita je postavená na B1, práce mluví o B2.

Z mých lekcí: ten skok není o gramatice. Jasně, na B1 se od tebe čeká, že rozlišíš třeba předpřítomný a minulý čas, a na B2 už s tím nesmíš zaváhat. Ale to není to, čím se ten skok láme. Je o třech věcech.

1️⃣ Přestaneš potřebovat, aby ti někdo šel naproti. B1 znamená „rozumím jasně řečené standardní angličtině“. B2 znamená, že rozumíš i tomu, kdo si dává pauzu jinde než ty, mluví s přízvukem a neopakuje.

2️⃣ Začneš zvládat argumentaci, nejen informaci. Na B1 řekneš, co se stalo. Na B2 řekneš, proč si myslíš, že to tak bylo, a proč ten druhý nemá pravdu.

3️⃣ Zmizí ta prodleva. Ne že bys mluvila rychleji. Přestaneš si v hlavě skládat větu dopředu.

Nic z toho se nedá nabiflovat ze seznamu. Všechny tři se dají jen naběhat hodinami, poslechem, mluvením a opravováním chyb. O tom, jak si ty hodiny zorganizovat tak, aby nebyly vyhozené, je samostatný článek: jak se naučit anglicky a za jak dlouho. 👇

Na závěr

Úrovně jsou dobrý nástroj na jednu jedinou věc: dohodnout se s ostatními, co umíš.

Špatný nástroj jsou na to, abys podle nich měřila sama sebe. Protože se v tom odhadu pleteš, protože nemáš jedno číslo, ale čtyři, a protože ta čísla nejsou stejně velká.

Takže se neptej „jakou mám úroveň“. Zeptej se: Co jsem před rokem nedokázala a dneska dokážu? 😊

Napiš mi, ve kterém patře ses poznala, a hlavně jestli ti to vyšlo výš, nebo níž, než jsi čekala. To mě zajímá nejvíc.

Zdroje

• Rada Evropy: Common Reference Levels, global scale a sebehodnotící tabulka CEFR
• Rada Evropy: CEFR (2001), §3.6, k tomu, že C2 není rodilý mluvčí
• Rada Evropy: CEFR Companion Volume (2020), k tomu, že CEFR není norma, a k úrovni Pre-A1
• Benigno, de Jong & Van Moere (2017), Pearson: How long does it take to learn a language?
• Cambridge English: Guided learning hours
• Milton, J. (2010): The development of vocabulary breadth across the CEFR levels, EUROSLA Monographs 1
• Li & Zhang (2021): A meta-analysis of self-assessment and language performance, Language Testing
• Iwamoto (2023): Self-assessment accuracy and L2 speaking proficiency, JALT Journal
• ČSÚ: Anglicky umí polovina Čechů (Výběrové šetření o vzdělávání dospělých, 2022)
• Eurostat: Foreign language skills statistics
• TrackTest & Profesia: English proficiency of job seekers in Central Europe (2017, komerční data, ber s rezervou)
• Cedefop / Web Intelligence Hub, zpracováno v pracovním textu IRVAPP/FBK: analýza 53 milionů inzerátů v EU a Velké Británii
• CERMAT: maturitní zkouška z cizího jazyka, katalog požadavků na úrovni B1
• EPSO / Úřední věstník EU: požadavky na jazykové znalosti ve výběrových řízeních