Frázová slovesa: 150 z nich pokryje 63 % všech případů

Frázová slovesa jsou ta věc, která dělí B2 od C1.

Ne gramatika. Tu už na B2 umíš. Rozdíl je v tom, že rodilý mluvčí řekne I'll look into it a ty řekneš I will investigate it. Obojí je správně. Jen jedno z toho zní jako člověk a druhé jako výroční zpráva. 😅

A tady je číslo, kvůli kterému se tomu nevyhneš:

Podle korpusové analýzy Britského národního korpusu narazíš průměrně na jedno frázové sloveso v každých 150 slovech angličtiny, kterou slyšíš nebo čteš.

Ve filmu to při běžném tempu dialogu vychází na několik desítek za hodinu. (Tenhle přepočet je můj, ne ze studie.)

Dobrá zpráva přijde hned v další kapitole.

Kolik jich vlastně je? Míň, než se bojíš

V Britském národním korpusu je 12 508 různých frázových sloves.

Tohle číslo je důvod, proč se jich lidi bojí. Vypadá to jako nekonečný seznam, který se nedá zvládnout.

Jenže frekvence je u nich extrémně nerovnoměrná. Garnier a Schmitt sestavili takzvaný PHaVE List a zjistili tohle:

150 nejčastějších frázových sloves tvoří 1,2 % všech existujících, ale pokrývá 63 % všech případů, na které v angličtině narazíš.

Sto padesát. To je seznam, který se zvládne za pár měsíců.

A jde to ještě dál. Gardner a Davies spočítali, že:

• 25 nejčastějších frázových sloves tvoří skoro třetinu všech výskytů
• 100 nejčastějších tvoří víc než polovinu
• 20 sloves × 8 částic = 160 kombinací dá dohromady 50,4 % všeho

(Pozor, na internetu se často píše, že „prvních 100 tvoří asi třetinu“. To je špatně. Třetinu tvoří prvních 25.)

Takže ne, nemusíš se učit dvanáct tisíc slov. Musíš se naučit jeden krátký seznam pořádně.

Ta věc s významy, kterou nikdo neřekne

Tady je druhá polovina té dobré zprávy, a pro mě osobně nejužitečnější zjištění z celého výzkumu.

Gardner a Davies zjistili, že 100 nejčastějších frázových sloves má dohromady 559 různých významů. To je průměrně 5,6 významu na jedno sloveso.

Zní to děsivě. Take off může být sundat, vzlétnout, vzít si volno, rozjet se, ubrat.

Ale Garnier a Schmitt to dopočítali dál. Když vezmeš u každého slovesa jen ty významy, které pokrývají většinu reálného použití, dostaneš:

Průměrně 1,92 významu na frázové sloveso. A ty pokryjí v průměru 83 % všech případů.

Dva významy. Ne pět a půl.

Jinými slovy: ano, take off má pět významů. Ale dva z nich nesou většinu toho, co kdy uslyšíš. Zbytek dořeší kontext.

Praktický důsledek: neuč se u frázového slovesa všechny významy ze slovníku. Nauč se dva a jdi dál. Ušetříš si dvě třetiny práce a přijdeš zhruba o šestinu pokrytí. 👌

Proč se jim Češi vyhýbají (a je to podložené)

Existuje na to celá výzkumná linie a je docela zajímavá.

1985, Dagut a Laufer. Hebrejští studenti systematicky volili jednoslovné sloveso (disappoint) místo frázového (let down). Vysvětlení: hebrejština takovou konstrukci vůbec nemá, takže se nemají o co opřít.

1989, Hulstijn a Marchena. Otestovali Nizozemce. Nizozemština tu konstrukci má, takže by se podle první teorie vyhýbat neměli.

Vyhýbali se stejně. 🤨

A ještě něco mnohem zajímavějšího: nejvíc se vyhýbali těm frázovým slovesům, která byla nejpodobnější jejich nizozemským protějškům. Autoři tomu říkají strategie „hraju na jistotu“: studenti volili univerzální jednoslovná slovesa s obecným významem místo specifických frázových. A u těch, které vypadaly „moc snadno“, měli podezření, že je to past z mateřštiny.

2004, Liao a Fukuya. Zpřesnili to: vyhýbání závisí na úrovni (mizí s pokročilostí), na typu (obrazná frázová slovesa se obchází víc než doslovná) a na typu úkolu.

Takže: vyhýbání není hloupost ani nedostatek slovní zásoby. Je to opatrnost. A mizí to tím, že si dovolíš riskovat.

Češi na tom nejsou špatně. V jedné věci jsou dokonce nejlepší

Tohle mě při hledání podkladů překvapilo.

Wulff a Gries v roce 2019 analyzovali, jak studenti řady různých mateřských jazyků umisťují částici ve větě (jestli řeknou turn off the light, nebo turn the light off). Čeština byla mezi nimi.

Výsledek, doslova: slovanští mluvčí měli nejnižší podíl nerodilých voleb (16,8 %), zatímco všechny ostatní jazykové rodiny se pohybovaly kolem 19 %.

Proč? Protože čeština má předponová slovesa. Jít → vyjít, zajít, přijít, dojít, obejít. Je to typologicky podobný mechanismus jako anglické go out, go in, go over. Máme to v hlavě.

Ale pozor, má to i druhou stranu. Studie na polských a litevských studentech ukázala, že obě skupiny frázová slovesa používají výrazně míň než rodilí mluvčí (Poláci o 40,5 %) a že z předponových sloves vyrábějí kalky, doslovné překlady, které v angličtině neexistují.

Česky to vypadá takhle. Vezmeš předponu, přeložíš ji a přilepíš:

• ❌ out-go z „vyjít“, správně je go out
• ❌ over-live z „přežít“, správně je get through nebo survive
• ✅ write down z „zapsat“, tady to mimochodem náhodou vyjde 👌

Takže: předpony ti pomáhají s tím, kam dát částici. Nepomáhají ti s tím, kterou částici zvolit.

(Poctivá poznámka: studie o Češích konkrétně neexistuje. Wulff a Gries měli Čechy ve slovanské skupině dohromady s dalšími slovanskými jazyky, a ta druhá studie byla o Polácích a Litevcích. Vidový a předponový systém máme ale stejný, takže se to skoro jistě týká i nás.)

Tři typy a jedno pravidlo, které se nesmí porušit

1️⃣ Nepřechodná (nemají předmět)

Nedají se oddělit, protože není co vkládat doprostřed.

I get up at seven. The plane took off.

2️⃣ Přechodná oddělitelná

Předmět může být uprostřed i na konci. Obojí je správně.

They've called off the meeting. ✅ They've called the meeting off. ✅

Ale: jakmile je předmětem zájmeno, musí být uprostřed. Tohle pravidlo nemá výjimku.

They've called it off. ✅ They've called off it. ❌

Turn it off. ✅ Turn off it. ❌

3️⃣ Přechodná neoddělitelná

Nedají se rozdělit nikdy, ani zájmenem.

Who looks after her? ✅ Who looks her after? ❌

A do téhle skupiny patří i třídílná frázová slovesa: come up with, get rid of, get on with, put up with, look forward to.

Who came up with that idea? ✅ I can't put up with it. ✅ (zájmeno jde až za obě částice)

Co dělají rodilí mluvčí doopravdy

Učebnice končí u pravidel. Korpus přidává tohle:

• Dlouhý předmět jde za částici. He turned off the light in the hallway, ne He turned the light in the hallway off. Čím delší předmět, tím spíš zůstane sloveso s částicí pohromadě.
• Zájmeno rozděluje vždycky. Korpusově je to prakticky povinné, takže to pravidlo z učebnice sedí.
• Obrazná frázová slovesa se rozdělují míň. Čím je význam idiomatičtější, tím víc se to chová jako jeden celek.
• Když za předmětem následuje předložková vazba, rozděluje se. He picked the book up off the floor.

A jedna věc pro tebe: studenti sloveso s částicí nechávají pohromadě častěji než rodilí mluvčí (71 % oproti 62 %). Takže když si nejsi jistá, rozdělení je ta varianta, kterou používáš málo. 😊

Profesní vrstva: kdy frázové sloveso do e-mailu NEpatří

Tady se dostáváme k tomu, co odděluje pokročilého studenta od člověka, který v angličtině pracuje.

Pravidlo, které slyšíš všude, zní: frázové sloveso = neformální, jednoslovné latinské sloveso = formální.

Je to pravidlo užitečné. A je příliš zjednodušené.

Co je na tom pravdy

Frázová slovesa jsou v odborném textu podle korpusu COCA až jedenáctkrát vzácnější než v titulcích filmů a zhruba desetkrát vzácnější než v blozích a beletrii. Ten rozdíl je skutečný a velký.

Co na tom pravda není

Lexikografové z Cambridge to říkají natvrdo. Ačkoliv frázová slovesa často považujeme za neformální, „většina z nich je ve skutečnosti neutrální a je jich dost, která jsou vyloženě formální.“

A data to potvrzují. Deset nejčastějších frázových sloves v akademických textech v korpusu COCA:

point out, carry out, go on, make up, set up, take on, turn out, bring about, give up, find out

Carry out není v obecné angličtině ani v první dvacítce, ale v odborném textu je druhé nejčastější. Point out je devátý celkově a první v akademickém psaní.

Takže se nemění jenom frekvence. Mění se složení. A podle studie z roku 2020 se u drtivé většiny z těch 150 nejčastějších frázových sloves jejich užívání mezi mluveným a odborným registrem významně liší.

Jak to tedy dělat prakticky

Nedrž se pravidla „v mailu žádná frázová slovesa“. Drž se tohohle:

Vzor je jednoduchý: doslovná a ustálená frázová slovesa jsou v pořádku všude. Obrazná a hovorová patří do mluvené řeči.

A když si nejsi jistá, zkus si to přečíst nahlas. Pokud to zní jako něco, co bys řekla kamarádce u kávy, do smlouvy to nedávej. ☕

Jak se je učit, aby zůstala

Teď to nejdůležitější, protože většina lidí se je učí způsobem, který nefunguje.

Nefunguje: abecední seznam. Ask out, back up, blow up, break down… Mozek si mezi nimi nemá co spojit.

Funguje líp: seskupit je podle významu částice.

Boers to v roce 2000 otestoval. Devětatřicet studentů se učilo 26 frázových sloves seskupených podle konceptuální metafory částice, pětatřicet dostalo abecední seznam s vysvětlivkami. První skupina dopadla významně líp (p < 0,05).

Ansari (2016) šel dál a otestoval i slovesa, která nikdo neučil. Skupina, která se učila přes význam částice, měla u neučených sloves průměr 13,87 proti 6,53 u kontrolní skupiny. Dokázala si význam částice domyslet u sloves, která nikdy neviděla.

Jak to vypadá v praxi, částice UP skoro vždycky znamená jednu z těchhle věcí:

• nahoru (doslova): stand up, climb up, lift up
• dokončení, úplnost: eat up (sníst do posledního), drink up, finish up, use up
• zvýšení: speed up, turn up (the volume), heat up
• vznik, objevení se: come up, show up, pop up

Když tohle jednou pochopíš, eat up si nemusíš pamatovat. Odvodíš si ho.

Poctivá poznámka: ten výzkum není zdaleka jednoznačný. Studie jsou malé a jedna španělská studie na 81 studentech nenašla žádné statisticky významné zlepšení. Takže: seskupování podle částice je lepší než abecední seznam, ale není to kouzlo. Pořád nad tím musíš strávit čas a vracet se k tomu s odstupem, tedy dělat rozložené opakování.

Kde začít: prvních 20 podle frekvence

Přesně podle pořadí z PHaVE listu:

1. go on · 2. pick up · 3. come back · 4. come up · 5. go back
2. find out · 7. come out · 8. go out · 9. point out · 10. grow up
3. set up · 12. turn out · 13. get out · 14. come in · 15. take on
4. give up · 17. make up · 18. end up · 19. get back · 20. look up

Všimla sis něčeho? Skoro všechno jsou jednoduchá slovesa: go, come, get, take, make, look, pick. Žádná exotika.

A všimni si, kolik z nich je zároveň v tom akademickém seznamu: point out, set up, take on, make up, turn out, find out, go on, give up. Osm z dvaceti. Ta nejfrekventovanější frázová slovesa jsou zároveň ta, která můžeš bez obav použít v práci. 💎

Rychlý test: 6 vět

1. Turn off it. Oprav.
2. Přelož „Nesnáším ho.“ (s put up with)
3. He picked up the book that was lying on the floor in the hallway. Je to správně?
4. Které z dvojice patří do odborného článku: carry out / sort out?
5. Doplň částici: They called the meeting ___.
6. Who came up with it? nebo Who came it up with?

Odpovědi:

1. Turn it off. Zájmeno musí doprostřed.
2. I can't put up with him. Třídílné, neoddělitelné, zájmeno až za obě částice.
3. Ano. Dlouhý předmět jde za částici, rozdělit by to znělo divně.
4. Carry out. Je to druhé nejčastější frázové sloveso v akademickém textu. Sort out je hovorové.
5. off (called the meeting off / called off the meeting, obojí jde, předmět není zájmeno)
6. Who came up with it? Třídílná se nedělí nikdy.

Otestujte se: kam patří předmět?

1 / 8

Vypni to.

Turn off it.Turn it off.Turn off that it.

Na závěr

Frázová slovesa nejsou nekonečná. To je to hlavní, co si z toho odnes.

Je jich dvanáct tisíc, ale používá se jich sto padesát. Mají pět významů, ale používají se dva. A polovinu všech výskytů postavíš z dvaceti obyčejných sloves a osmi částic.

Zbývá ta nepříjemná část: musíš si dovolit je použít. Ten výzkum o vyhýbání ukázal, že nejde o to, že bys je neznala. Jde o to, že sáhneš radši po bezpečném jednoslovném slovese, protože u něj víš, že se netrefíš vedle.

Tak se tref vedle. Je to jediná cesta, jak se dostat z I will investigate it na I'll look into it. 💪

Napiš mi, které frázové sloveso ti dělá největší potíže. Tipuju, že to bude něco s get.

Zdroje

• Gardner, D. & Davies, M. (2007): Pointing Out Frequent Phrasal Verbs: A Corpus-Based Analysis, TESOL Quarterly 41(2)
• Garnier, M. & Schmitt, N. (2015): The PHaVE List, Language Teaching Research 19(6); samotný seznam
• Wulff, S. & Gries, S. Th. (2019): Particle Placement in Learner Language, Language Learning 69(4), čeština je v analyzovaném vzorku
• Garbatovič, B. & Grigaliūnienė, J. (2020): Phrasal Verbs in Learner English: Lithuanian and Polish Learners, BJELLC 10
• Hulstijn, J. & Marchena, E. (1989): Avoidance: grammatical or semantic causes?, SSLA 11(3)
• Dagut, M. & Laufer, B. (1985): Avoidance of Phrasal Verbs, SSLA 7(1)
• Liu, D. & Myers, D. (2020): The most-common phrasal verbs and their meanings across registers, Language Teaching Research
• Cambridge Dictionary Blog: Phrasal verbs in formal writing
• Writefull: Phrasal verbs in academic writing, data z korpusu COCA
• Piquer-Píriz a kol.: Applying Cognitive Linguistics to elucidate the meanings of the particles IN/OUT and UP/DOWN in L2 classrooms, Review of Cognitive Linguistics, studie na 81 studentech bez významného efektu
• Ansari (2016): The Acquisition of Phrasal Verbs through Cognitive Linguistic Approach, ALLS
• British Council: Phrasal verbs (B1-B2 grammar), pravidla oddělitelnosti